Česká klasika, svíčková omáčka. Nejsem si jistá, jestli existuje jiná omáčka, která na internetu vzbuzuje víc emocí než právě svíčková. Zkuste do jakékoli diskuze vložit obrázek té svojí a přidat recept. Okamžitě se vzedme záplava názorů, že tohle není svíčková, že takhle se nedělá, že je moc hustá, řídká, málo oranžová, moc oranžová, maso jedině z pravé svíčkové, špatně prošpikované, knedlíky kontaminované omáčkou, brusinky jó, brusinky néééé... 🤦♀️😉🤪
Svíčkovou, co si pamatuji z dětství už nevařím. Opět jako u receptu na knedlíky jsem si myslela, že ta naše je ta nej, a že nepotřebuji zkoušet nějakou jinou. A když jsem nakonec zkusila jinou, tak jsem zjistila, že ta původní nebyla nic moc. A jedním z důvodů proč, byl poměr kořenové zeleniny. U nás se hlásalo, že tajemství je ve vyšším poměru celeru a petržele a menším poměru mrkve. Ovšem ejhle, je tomu přesně naopak. A samozřejmě je hodně důležité, věnovat čas před vařením i důkladnému orestování jednotlivých surovin.
Zkrátka berme to tak, že každý má svůj oblíbený recept a jak ho dělá soused nebo Pepa z Horní Dolní nám může být ukradený. My milujeme ten náš a basta.
Jo a jen tak mimochodem, tahle naše, je vážně NEJ!!!!! 😉😘