Slyšíte? Ne? To slabé cinkání někde vzadu ve vaší hlavě? Já ho tam rozhodně mám. To cinkání mi říká, že už tu skoro jsou Vánoce.
Naše rodina se na ně skutečně těší. Už před několika lety jsme na ně přestali pohlížet jako na štvanici a začali jsme je brát klidně a pokojně. Nebude naklizeno? Nevadí. Nebudou nás bolet záda. Nebude napečeno? Nevadí. Neztloustneme. Nebudou haldy dárků? Nevadí. Zbudou nějaké finance i po svátcích. Nebudou se stoly prohýbat? Nevadí. Ti co mají ještě žlučník neskončí na pohotovosti.
Vánoce by skutečně neměly lidi odrovnat, ale naopak stmelit. A jelikož my se rádi tmelíme a taky tlemíme, no a jsme dostatečně šílení na to, abychom klidně jeli 8,5 hodiny na víkend do země, kam všichni jezdí jen pokud je minimálně 25°C, rozhodli jsme se tedy už někdy na konci září, že chceme vidět advent v hlavním městě Chorvatska.
Balení bylo podstatně snadnější než na třítýdenní dovolenou. Předpověď hlásala 9°C, ale já nechtěla nic podcenit a tak jsem do tašek přidala pár roláků a mikin navíc. Jak prozřetelné! Ještě horký čaj do termosky a vyráželo se. A dokonce téměř na čas.
Pár minut po čtvrteční půlnoci už jsme mířili směr České Budějovice. Cesta byla bez problémů. Žádný déšť, mlha, sněžení či ledovka. Prostě pohoda. Aby ne. Čím jsme se víc blížili k Chorvatsku, tím víc jsem měla pocit, že tam jedeme jen my. Naši oblíbenou zastávku na prvním odpočívadle jsme si odpustili. Přeci jen ta všudypřítomná námraza nás lehce odrazovala a větrat vytopené auto nám nepřišlo jako dobrý nápad.
Naprosto jasná noc s nádherně zářícími hvězdami pomalu přecházela v ranní svítání a my se blížili k Zagrebu. Krajina kolem připomínala pohádku Mrazík. Vše bylo bílé, obalené námrazou. Z vyhřívané sedačky to byl úžasný pohled.
Pronajatý byt v centru ještě nebyl připraven a tak jsme jen zaparkovali na dvoře, navlékli další vrstvy oblečení a vyrazili vstříc vánočnímu velkoměstu. Na výzdobě ulic a obchodů si opravdu dávají záležet. Něco bylo krásné a vkusné a něco bylo zkrátka hodně "vánoční".
Překvapilo nás, že restaurace (kterých je tam opravdu hodně) vypadaly naprosto stejně jako v létě. Zahrádky plné lidí, sedících pod různými druhy teplometů a vesele popíjející teplé nápoje. Jsou to odolní lidé. My takhle stateční nebyli a svou první kávu jsme vypili v teplém obchodním domě. Ovšem museli jsme do prvního patra, jelikož přízemí nemělo dveře a o teplém prostředí se nedalo mluvit.
Objednali jsme kávičky, horké čokolády, zákusky a pustili se do toho. Náhle k našemu stolu přistoupila taková hubená stařenka a začala povídat něco o ruční práci. V první chvíli jsme mysleli, že nám nabízí nějaké krajkové dečky, které místní vyrábějí, ale nic z tašky nevyndavala a upřeně na nás hleděla. Po chvilce konverzace jsme však pochopili, že pochází ze Slavonie kde je velká nezaměstnanost a tudíž si nemá možnost vydělávat. A tak žebrá v hlavním městě u turistů. Nevím jakou měla tato žena úspěšnost u jiných, ale u nás se jí to povedlo. Možná to na nás koulela, ale možná ne. Ale myšlenka, že se tu cpeme zákusky a paní nemá třeba co jíst nám sáhla do svědomí. Tak i kdyby to byla podvodnice, my jsme jí ty peníze dali s úmyslem pomoci a ten pěkný pocit za to stál.
Posilněni cukrem a dobrým skutkem jsme vyrazili dál. Naše kroky zamířily na místní trh plný nádherného ovoce. Oranžová barva převládala nad ostatními. Do pyramid vyskládané haldy mandarinek dominovaly všemu.
Z místní produkce nechybělo ani hroznové víno, hrušky, jablka klasická i granátová, sušené fíky, ořechy a med. A z té dovozové výstavní banány, kiwi, grepy a citrony. Zkrátka nepřeberné množství barev a chutí.
Za tržištěm na nás vykoukla Záhřebská katedrála, která byla zařazena mezi sto nejkrásnějších památek na světě. Prohlídka byla moc pěkná, ale zvuky ozývající se z našich útrob nám jasně naznačovaly, že i naše těla si chtějí užít něco z chorvatských krás. Tentokrát gastronomických.
Zajímavé na našem pobytu bylo, že kdykoliv jsme vlezli do nějaké restaurace (i když těch uvnitř budov bylo méně než těch venkovních, ale na ty jsme neměli dostatek odvahy), na všech volných stolech byly cedulky s nápisem RESERVÉ. A i přesto jsme se vždy najedli. Číšník se zamyšleně podíval po místnosti, pak na hodinky, na nás, zase na hodinky, sebral cedulku a úslužně nás posadil. Asi přemýšlel, zda vypadáme dostatečně hladově a zda se mu vyplatíme.
Než jsme stihli dojíst, už nám volal majitel, že je náš apartmán připraven. Musím říct, že ubytování nás mile překvapilo. Byt v cihlovém domě 2+1 s komorou a velkou koupelnou. Ložnice se sedačkou a skříní, v obýváku dvě postele a sedačka, skříň, televize, věž, kuchyň vybavena lednicí, mikrovlnkou, rychlovarnou konvicí, veškerým nádobím a v koupelně s vanou byla i pračka. Tuny ručníků, toaletních papírů, veškerá kosmetika včetně krému na opalování k dispozici, v předsíni dokonce i sprej do bot, na mísách čerstvé mandarinky a na každé posteli čokoláda jako dárek. A to vše v centru na dvě noci pro 4 osoby za 3100 Kč. No nekupte to. Jediné dvě vady byly silně rozvrzané parkety, takže kdo šel v noci na záchod, oznámil to všem v okruhu půl kilometru a velmi měkké matrace, kdy nejtěžší část těla se propadla na dno postele. Navíc jsme s manželem měli společnou deku, kterou mi hned první noc sebral, takže mě vzbudilo vlastní cvakání zubů a při jeho otáčení jsem byla mohutnými vlnami vymršťována 10 cm nad postel.
Večerní Zagreb se dá popsat dvěma slovy. Zářící a hlučný. Všude neskutečné davy lidí mezi milióny světýlek. A tramvaje, které byly o víkendu zdarma přivážely další a další adventu chtivé občany a turisty. Tak jsem si říkala, že není divu, že tam každý míří. Takových stánků. To bude přehlídka místní rukodělnosti a vánočních ozdob. Jenže. I prd velebnosti. To co jsme hledali bylo zhruba u osmi stánků. Zbytek cca 30 stánků byly klobásy, svařák, palačinky nebo smažené kuličky z koblihového těsta zalité barevnými a neuvěřitelně sladkými sirupy (ochutnávali jsme v létě).
Druhý den jsme věnovali vánočním nákupům v místních obchodních centrech KING CROSS a WEST GATE. Rozdíl mezi nimi nebyl téměř žádný a společným znakem bylo pro nás podivně malé množství nakupujících místních lidí. Jídelny jako u nás žádné a zboží skoro stejné jako v Čechách. Vlastně jsme nakoupili jen u několika málo stánků, které propagovala cedule hrdě hlásající: Advent ve West Gate.
A tak po obědě už nebylo na co koukat a my se vrátili zpět do apartmánu. Vyložili nákup většinou potravin a alkoholu, chvilku odpočinuli a opět vyrazili do centra na velkolepou a rozlučkovou večeři.
Jídlo bylo jako vždy báječné, personál laskavý a vstřícný (ochotně odstranili ze stolu cedulku RESERVÉ 😋 a posadili nás).
Po jídle jsme se vydali na malou zažívací procházku a postupně se loučili s tepajícím městem prostoupeným vánoční atmosférou.
No a v neděli jsme si pěkně zabalili a úderem 10. dopolední jsme vyrazili zpět k domovu. Bylo to krásné, bylo to vánoční, bylo to krátké a určitě jsme tam nebyli naposledy.
Dodatečně jsem se dozvěděli, že v pátek večer, když jsme opustili náměstí s pódiem, tam proběhlo vystoupení naší oblíbené zpěvačky Niny Kraljić. Ale co se dá dělat. Prostě únava po dlouhé noční cestě na nás dolehla. Snad někdy příště. Tak alespoň originál:
Pro ty co se chtějí pokochat adventem v Zagrebu alespoň přes webcameru - odkaz: http://www.whatsupcams.com/en/webcams/croatia/zagreb-county/zagreb-center/zagreb-ban-jelacic-square
Žádné komentáře:
Okomentovat