První rarášky jsem ochutnala díky svému bývalému manželovi, který byl kuchař a vždy když jsme za ním s dcerou přišly, tak jsme nechtěly nic jiného než právě rarášky. S hranolkami a kopou tatarky. Ještě dnes cítím na jazyku tu skvělou chuť křupavého těstíčka a křehkého a šťavnatého masa.
Od té doby už uplynulo hodně let a rarášci se v naší domácnosti čas od času objeví. Nedělám je moc často. Přeci jen je to kalorická bomba, která neprospívá našim žlučníkům, ale jednou za čas se nic nestane a navíc si jídlo ponechává punc vzácnosti.
