Je báječné, když se dnes podaří narazit na poctivou cukrárnu, která si neusnadňuje práci a nesnižuje náklady pomocí instantních směsí a ztužených tuků. Takové zákusky skvěle vypadají, báječně drží tvar, že ustojí i jaderný výbuch, ale jíst se fakt nedají.
A už vůbec ve vás nevyvolají vzpomínky na dětství, kdy jste na takové zákusky chodili s rodiči.
Pamatuji si úžasné rakvičky se šlehačkou, které se rozplývaly v puse. Kubánský řez s banánem, na jehož povrchu byla skutečná čokoláda a proto se nedal jíst jinak, než že jsem do něj shora bušila hranou lžičky tak dlouho, dokud čokoláda nepraskla. Z likérových špiček po ukousnutí vršku vytékala náplň, protože byly naplněné až po okraj. Punčový řez byl krásně provlhčený a plný chutí. A třeba věneček s výtečným krémem a fondánovou polevou skutečně politý a ne umazaný, jsem naprosto milovala.
Tak jsem si chtěla vyzkoušet, co výroba takového klasického zákusku obnáší. Kolik práce se za takovým "běžným" dortíkem skrývá. Pro testování jsem zvolila věneček a musím říct, že klobouk dolů před tím, kdo tyto zákusky chrlí ve velkém. Jasně, že takový cukrář už to má v ruce a dá mu to o něco méně práce než mě. Ale stejně. Lehké to rozhodně není.