Lasagne - pomalý hrnec

Ač se lasagne považují za italský recept, podobné jídlo z mletého masa a podobného názvu - loseyn se jedlo již ve 14. století na dvoře anglického krále Richarda II, jak to dokazují záznamy s přiloženým receptem v kuchařské knize The Forme of Cury.

Ale ať už tento recept vymysleli angláni či italové, prostě se jim to povedlo a tak variant tohoto pokrmu existuje do dnešní doby nespočet.

A tak i já přispěji s jedním osvědčeným a jelikož je pomalý hrnec můj velký kamarád, který mi dopřává čas na mé koníčky, uvařil je vlastně částečně za mě.

Do lasagní se téměř vždy používá mleté maso. Já jsem od této tradice upustila a hovězí jsem uvařila v celku. Na program LOW jsem ho dělala přes noc 10 hodin. Získala jsem tak nejen krásně měkké maso, ale i perfektní vývar. Nepoužila jsem žádné koření ani zeleninu, jedinou ingrediencí byla sůl. 

Suroviny na omáčku:

• 1/2 kg hovězího krku
• 100 g libové anglické slaniny
• 2 šalotky
• 2 stroužky česneku
• 1 polévková lžíce rajského protlaku
• 500 ml passaty
• sůl
• pepř
• olivový olej

Zbylé suroviny:

• 2 balení těstovin lasagne
• 2 balení mozzarelly
• 200 g ementálu nebo sýru krolewski

Po vychladnutí jsem maso nakrájela na velmi drobné kousky. Stačily tenké plátky a ty se pak už samy rozpadly.

Anglickou slaninu jsem pokrájela na kostičky, stejně tak šalotky.

Následně jsem slaninu a šalotky orestovala, přidala prolisovaný česnek, rajský protlak, maso, passatu, sůl, pepř, zalila vývarem a cca 10 minut dusila.

Na dno zapékací nádoby jsem nalila olivový olej a na něj položila těstoviny.

Pak přišla na řadu masová směs.

Následovala vrstva strouhaného sýru.

Opět těstoviny.

Dále pak zase maso a na něj nakrájenou mozzarellu.

Suroviny střídáme dokud nedojdou. Jen je dobré končit plátky lasagní. Pokud nemáme v masové směsi dostatek tekutiny, dolijeme vývar tak, aby byly vrstvy ponořené. Na závěr vše posypeme vrstvou strouhaného sýru.

Zapékáme na 175°C cca 20 - 30 minut. Já zapékala v pomalém hrnci, protože tuto možnost nabízí. Dočtete se o něm zde. Ale jinak samozřejmě doporučuji troubu.

Lasagne mám velmi ráda. Prvně jsem je jedla až jako dospělá, protože do maminčiny "omáčkové" stravy jaksi nezapadaly. Vlastně dost pochybuji, že je vůbec znala. Pamatuji si ty první, které jsem ochutnala. Bylo to ve Splitu. Udeřilo poledne a byť bylo vedro jak v peci, my měli prostě hlad. Courali jsme se po Obala HNP (náměstí Chorvatského národního obrození - to je ta hlavní promenáda u přístavu) a zrovna jsme míjeli rozlehlý Trg Republike (náměstí Republiky). Nejen, že to byl impozantní pohled (jak je na fotce vidět), ale hlavně vidina stínu v dálce pod slunečníky a vyhlídka studeného pití a dobrého oběda, byla prostě neodolatelná.

Tudíž tam co jsou ty slunečníky, jsme vyrazili a se studeným pivem v ruce se kochali výhledem na moře. Ten opačný pohled totiž také stojí za to.

No a pak už jsme si objednali lasagne. Sice jsem tušila z čeho se skládají, ale když jsem je ochutnala, hned jsem se do nich zamilovala. Omáčka byla skutečně báječná a celé se to schovávalo v hromadě vynikajícího sýru. Navíc jsem byla unesena, že jsme svou porci dostali každý v malé zapékací misce. To jsem do té doby neviděla. Zkrátka, člověk může být kdykoliv něčím novým překvapen.

Když tak nad tím dnes přemýšlím, chutnaly asi jako běžně dobré lasagne, ale protože byly první a navíc spojené s návštěvou nádherného města, tak v mých vzpomínkách zůstaly pevně zakořeněny, jako ty nejlepší.